Kdo je Ignác Navrátil?
Od chvíle, kdy se 17. května 2019 poprvé objevil na prknech Divadla Komedie jako moderátor představení Pražského Tanečního Divadla, se kolem rojí otázky. Kdo je Ignác Navrátil? Kde se schovával? Kdy ho uvidíme příště? Je to bratr Bořivoje? Proč má vlasy?
Něco málo se podařilo najít v archivech a něco ochotně prozradil sám Ignác. V poznámce pod čarou v divadelním věstníku Kdo je kdo v českém divadle 20. století se dočteme, že se narodil v Praze 20. listopadu 1899 jako Ignác Vrtichvost.
Ignácovo chvástání, s kým se znal a v čem všem hrál, se alespoň částečně zakládá na pravdě a potvrzuje ho několik fotografií, na nichž byl úspěšně identifikován (fotografie jsou obrazovou přílohou článku). Znal se patrně s Oldřichem Novým, točil s Vlastou Burianem a možná i Martinem Fričem, pokud se na snímku neocitl jen náhodou.
V náhodném světlém okamžiku objasnil největší záhadu svého života. Na konci války při Pražském povstání prý v Braníku prchal před německou hlídkou. Vtom se z opačného směru začal blížit obrněný transportér, Ignác ve snaze najít úkryt zkoušel postupně dveře v ulici a povolily až dveře ledáren. K jeho smůle ho však hlídka sledovala i tam a vystrašený herec prchal hlouběji do skladu, kde se schoval až úplně vzadu a zabarikádoval ledovými bloky. Víc si nepamatuje.
Po válce byl považován za mrtvého, jeho podkrovní byteček na Žižkově patrně propadl státu a jeho pozůstalost se ztratila v proudu času.
Po Sametové revoluci byla budova ledáren vrácena původnímu majitelům, ti ji obratem prodali a pak se opakovaně stala předmětem spekulací. Až asi šestý majitel nechal provést průzkum budovy. A tak dělníci ve sklepním skladu ledu našli za hromadou harampádí zazděnou, téměř dokonale izolovanou komoru. Po vybourání zdi je čekalo překvapení. V hromadě tajícího, stářím zčernalého ledu byl zamrzlý skrčenec. Muž křečovitě se halící do chatrného kabátku. Zavládla panika, vyprávěl nám jeden z dělníků, kterého se nám podařilo vypátrat a rozvázat mu jazyk lacinou pálenkou. Přivolaný majitel nechal tělo vyvézt v kolečku na slunce, aby trochu povolilo. Mezitím pobíhal po zahradě a zuřivě telefonoval s jakýmsi Viktorem. Za deset minut přijel placatý sportovní vůz a z něj vystoupil drobný mužík ve slunečních brýlích. Majitel ho nasměroval dozadu ke kolečku a dělníky poslal s ním, aby mu případně pomohli, kolečko však bylo prázdné. Mokré stopy vedly směrem k Branickému divadlu, kde se ztrácely.
Kam zmizel branický Ötzi?
Bloumal ulicemi. Jednou se dobýval do nových bytovek na Žižkově, že prý tam v podkroví má svoji komůrku. Jindy zvonil na zvonky v domě, kde bydlel Oldřich Nový, s tím, že prý kde je Oldík, že mají dnes svůj čtvrteční mariáš. Po hospůdkách si vydělával na pivo a párek deklamováním monologů, které si zrovna vybavil. Prvorepublikové herectví pro pamětníky dojalo nejednoho štamgasta. Nakonec se ho ujali kulisáci z Divadla Komedie a ubytovali ho v kumbálku hned u opony. Tam ho při jedné zkoušce objevila umělecká ředitelka Pražského Tanečního Divadla, rozpoznala v něm talent a nabídla mu moderování tanečního představení.
Vlivem dlouhého zmražení trpí Ignác nejen výpadky paměti, ale podivně proměnlivá je i jeho fyzická kondice. Někdy sklesle jen sedí, prý je mu dnes 120 let. Jindy je čilý jako čečetka a hlaholí: „Dneska se cítím na padesát, tu whiskey prosím bez ledu!“
Komentáře