Divadlo Atelier v Rubínu (14. 3. 2007)
Improvizační představení divadla Atelier v pražském Rubínu
Měl bych to nazvat spíš Pozděalepřecerecenze, ale tohle vlastně ani nebude recenze, tak co. Čím je to představení vzdálenější, tím víc mi v hlavě zůstává jen to důležité.
V Jaromírových improvizacích je podle mě společným tématem výchozí situace. Postavy, které vytváří, zastihne v momentě, kdy jejich trpělivost přetekla. Nenudí nás sledováním neudržitelného sebezapírání, ale rovnou na nás chrstá nahromaděnou žluč ve své ryzí absurditě. Nelogickou, nepřehlednou a tolik lidskou. Předchozích událostí si musíme posbírat a složit sami. A někdy to ani není důležité. Nemyslím si, že by to byl od něj nějaký kalkul, spíš podvědomě cítí, že právě tady začíná dramatická hra. Začne o něco jít. Jaromírova "Tak teď už toho mám dost" nebudu mít nikdy dost.
Měl bych to nazvat spíš Pozděalepřecerecenze, ale tohle vlastně ani nebude recenze, tak co. Čím je to představení vzdálenější, tím víc mi v hlavě zůstává jen to důležité.
V Jaromírových improvizacích je podle mě společným tématem výchozí situace. Postavy, které vytváří, zastihne v momentě, kdy jejich trpělivost přetekla. Nenudí nás sledováním neudržitelného sebezapírání, ale rovnou na nás chrstá nahromaděnou žluč ve své ryzí absurditě. Nelogickou, nepřehlednou a tolik lidskou. Předchozích událostí si musíme posbírat a složit sami. A někdy to ani není důležité. Nemyslím si, že by to byl od něj nějaký kalkul, spíš podvědomě cítí, že právě tady začíná dramatická hra. Začne o něco jít. Jaromírova "Tak teď už toho mám dost" nebudu mít nikdy dost.
Komentáře